Nová Síň 7.10.2021
Samotný název skupiny – FIRMA – je jak jejím manifestem, tak i zároveň jejím programem. FIRMA není ztělesněním jakési samoúčelné ideje „komercionalizace uměleckého prostředí“, ale v jejím jádru spočívá poznání, že pozice umělce je v dnešním kontextu 20. let 21. století silně relativizována. A to nejen tím, že se zlehčuje smysl, proč se uměním dnes ještě vůbec zabývat, respektive proč jej vnímatjako svébytnou kulturně-společenskou názorovou platformu. Absence opory adekvátně fungujících státních institucí, dominující praxe galerijního „provozu bez pravidel“ či v tomto prostředí rostoucí vliv investorů s pocitem nenahraditelnosti: to vše společně přispívá ke kontinuálnímu oslabování statutu umělce, který pak není v širší společenské perspektivě mnohdybrán vážně.
Proto, aby umělecká činnost jako jedna z kontinuálně nejdéle trvajících lidských aktivit mohla vůbec přežít, umělec byl nucen revidovat svoje dosavadní snahy, cíle a osobní strategie. Musel se vzdát romantické představy, že umělec je jakýmsi barometrem společenského dění, že je nezávislý a žejeho tvůrčí a osobní hlas je zajímavým příspěvkem k systému veřejné správy. V soukolí akcelerujícího kapitalismu nezbylo umělci příliš mnoho prostoru pro to humanizovat skrze svou tvorbu společenský řád a kultivovat společenskou dynamikustimulací výchovy, vzdělání a péče. Pro opětovné získání kredibility se proto umělec musí znovu stát rovnocenným partnerem v diskuzi o vyjednávání podmínek své existence.
Aby se tak stalo, je nutné pochopit, na čem je současná společnost ochotna se alespoň v základní rovině ne/dohodnout. FIRMA je přesvědčena, že možným konsensuálním bodem v jednání mezi umělcem a (nejen tržními) mechanismy současného globálního Světa je vzájemná prosperita a sdílenávize nadějné budoucnosti. V zájmu vlastní konkurenceschopnosti osvojuje si proto FIRMA elementy organizačních struktur, postupy procesního managementu, přijímá firemní pravidla a prvky korporátní firemní kultury. Coby umělecká skupina tak upozorňuje na absurdní situaci, do které se současný umělec dostal, aby mohl existovat: umělec musel přestat být „ryzím Umělcem“, o to víc se však musel stát „businessmanem“ a manažerem vlastního úspěchu. Pojítkem FIRMY proto není žádná stylová jednota výtvarného tvarosloví či autorských konceptů, ale určitá názorová shodajejich členů v pohledu na pozici, možnosti a potřeby umělce ve společnosti 21. století.
„Kvalita a profesionalita výstupu byť zárukou, jednaní s nejtvrdší konkurencí zábavou, kladení nejvyšších cílů podmínkou, konfrontace bez respektu vzpomínkou.“
MODRÝ MAURICIUS 25.10.2023
Nepolapitelná aura FIRMY
20. září roku 1847, 930 kilometrů východně od pobřeží ostrova Madagaskar byla v tehdy nedávno získané britské kolonii na ostrově Mauricius vydána provizorní sada poštovních známek, které měly dočasně nahradit zpožděnou dodávku těchto poštovních cenin z domovské královské Anglie. 500 exemplářů bylo v nominální hodnotě „OnePenny“ a dalších 500 kusů bylo „dvou-pencových“. Ty první byly červené, potažmo oranžové, kdežto „dvou-pencovky“ modré. Ani jejich zadavatel, místní guvernér Sir William Glomm, ani jejich autor a zhotovitel, malíř miniatur a rytec Joseph Osmond Barnard samozřejmě netušili, že dalinevědomky vzniknout doslova kulturní ikoně. Modrý Mauricius, jehož první exempláře – z celkového počtu dvanácti zachovalých – byly v začínajících filatelistických kruzích objeveny ve francouzském Bordeaux koncem 60. let 19. století, se v průběhu století dvacátého stal doslova symbolem jedinečnosti, synonymem exkluzivity,neopakovatelnou raritou.
Přesto, že v posledních letech býval na aukčních trzích Modrý Mauricius sesazován z pomyslného trůnu nejdražší poštovní známky na světě, zůstává nadále coby „superstar filatelie“ známkou nejznámější, známkou zahalenou legendou a příběhem astronomického zhodnocení. A je to právě celátato „aura výjimečnosti“, k níž se s notnou mírou nadsázkynejen svým nejnovějším výstavním projektem Modrý Mauricius, ale i provozními a uměleckými principy samotné skupiny FIRMA její autoři vztahují.
Třetinu výstavy tvoří konsensuálně redukované malířské polohy, reprezentované sedmi dvojicemi černobílých obrazů, které jsou touto limitací na užití odstínů šedi vzájemně formálně propojeny do volné obrazové řady. Jako protipól prezentují autoři v druhé části výstavy i své originálníautorské tvarosloví. Ale i tyto plnobarevné abstrakce, figurální motivy či expresivní gestické momenty jsou i přes svou vizuální diverzitu nakonec unifikovány alespoň dimenzemi formátu malířského plátna. Takovéto sjednocující formální prvky jsou v jistém smyslu již náznaky „firemního brandingu“, se kterým skupina od svého počátku systematicky na několika úrovních pracuje.
Nejpříznačnější uměleckou intervencí je pakkolaborativní šestidílná monochromatická série obrazů „FIRMA: Modrý Mauricius“ (6x kombinovaná technika, 200x300cm, 2023), která vytváří současně jeden monumentální celek. Na každé z šesti maleb pracovalo všech sedm umělců, opět v předem definované modré barevné tonalitě. Každé samostatné plátno tak nese nejen význačnéautorské otisky všech uměleckých individualit skupiny, ale ve společné synergii se zde exkluzivně vynořuje nejen eklekticky pojatý společný vizuální jazyk, ale především zcela nové kolektivní autorství.
Modrý Mauricius je proto především symbolickýmaktem FIRMY: je pokusem o to dát – prostřednictvím umělecké exkluzivity pramenící z netradičních forem spolupráce – své existenci význam, výtvarné činnosti přidanou hodnotu a „vyjednat si“ opět o krok výhodnější uměleckou pozici. Étos FIRMY se totiž nikdy netajil tím, že umění – přeš veškeré jeho neoddiskutovatelné vyšší a duchovní hodnoty – je stále i prací: je to živnost, o jejíž zhodnocení je nutnéneustále usilovat.
Pavel Kubesa
Kurátor
